Člověk – občan
Ústava České republiky a Listina základních lidských práv hovoří o občanovi jako o důstojném a rovnoprávném, kterému je zaručena osobní svoboda, který je si vědom svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku. Občan má zaručenu neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona. Lidská práva a základní svobody občana jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. A každý má právo na život. Otázka zní. A stačí to? Z pohledu krizového managementu rozhodně nestačí, protože prožívání života každým jednotlivcem je něco jiného. Každý máme jiné představy o svém životě, a tedy i jiné priority, jiná očekávání, jiné tužby, či sny. A navíc, díky každodennímu shonu, se zcela zapomíná, že v průběhu celého svého života se musíme i trvale chránit. V raném dětství je ochrana svěřena rodičům, později je to na každém zvlášť a úplně na konci je naše ochrana svěřena našim dětem.
Občan a krizový management je osudové spojení. Každý den, každou hodinu, a dokonce i každou vteřinu. Nepřetržitě, trvale, stále. Den za dnem. I v současné moderní, průmyslově-informačně-mediální době, kdy výkon, nasazení, spotřeba hraje tu nejvýznamnější roli, je to stále ta nejdůležitější lidská činnost. Když něco ve své ochraně podceníme, přehlédneme, ignorujeme, nemusíme mít šanci to již nikdy napravit. Uvědomit si tuto téměř drastickou a krutou skutečnost je velmi důležité. Dalo by se říct životně důležité.
Občan (člověk) je nejvýznamnějším subjektem celého sektoru krizového managementu. Je jeho středobodem, kdy prioritou je jednoznačně právě ochrana života a zdraví člověka. Člověk není trvalá existence a také ani není ničím garantována. Člověk musí sám usilovat o to, aby se udržel, zachoval a žil. A právě pojem sebezáchovy a ochrany člověka je ústředním tématem krizového managementu.
Člověk jako nejvyspělejší živá bytost se schopností rozvinutého myšlení, řeči a práce je bytost velmi zranitelná. Nemá žádnou přirozenou ochranu před nepohodou či přirozené zbraně proti svým nepřátelům. Dovede se však velmi pragmaticky přizpůsobit svému prostředí. Velikou roli zde sehrává lidská schopnost sebereflexe, která je předpokladem odpovědnosti a má tudíž zásadní význam také pro ochranu zdraví, života člověka a pro reálné hodnocení vlastního chováni a jednání. Jednání, které zajistí jeho komplexní ochranu v průběhu celého života člověka.
Ale ani to v rámci krizového managementu nestačí, protože každý člověk nežije sám. Je součástí rodiny. Každý má matku a (skoro každý) otce, má rodinu. Malou, velkou, tradiční, netradiční, funkční, nefunkční, úplnou, neúplnou. Ale stále to je sociální skupina s velmi silnými vazbami, které významně ovlivňují život každého jejího člena. Proto nelze rodinu v rámci řešení problematiky krizového managementu neřešit.